Máme za sebou první závod letošní sezóny. Na startu se sešlo 15 lodí. Vzhledem k situaci, že spousty lodí ještě nejsou na vodě, byla účast akorát. Startovalo se z vody na Rovínku bez problémů, start a celý závod řídil Vláďa z Antinoy. Nakonec měl co dělat, aby stačil dojet na motor na Atlantidu a zakotvit, protože měl za zádí Alteu, která teda letěla. Foukalo 9-10m/s, ale v nárazech dunělo až 74km/h. 4 lodě potrhaly plachty, nedojel Trimaran a Sagitta. Tak že začátek sezóny byl ostrý. Večer, kdo chtěl, poseděl v campu u Jaryna, kde bylo připravené občerstvení.

Další závod je 12ti hodinovka, více se dozvíte z propozic. Výsledky se zpracovávají.

Tady to pěkně popisuje kapitán z Korkoránu…

První Vítr Slap aneb Korkorán jel jako prase

První závod sezóny se kvůli čínské chřipce jel na pankáče jako tajný závod, registrace probíhala na startovní čáře, kde na jedné straně stál zakotvený Láďa s Antinoou, okolo něj se muselo před startem projet a zavolat na něj, že jedeme. Už to nebylo úplně jednoduché, protože foukal silný vítr a při halzách to s námi docela cvičilo. Nicméně jsme s Tóžou vytáhli plný prádlo a vyzbrojeni odhodláním a novým navigačním počítačem na výpočet startovní čáry jsme odstartovali spolu se závodními speciály na čele. A pak se stalo něco neuvěřitelného. My jsme se jich drželi !!! Nové kormidlo fungovalo ještě líp, než jsme si představovali v těch nejrůžovějších snech. Celý týden jsem sledoval s obavami předpověď, protože rosničky slibovaly protivítr a Korkorán byl v minulé sezóně na stoupačky slabý a nemohli jsme použít naše silné zbraně – křídla a spinakr. Ale s novým kormidlem to byla úplně jiná loď. Za Měřínem vítr ještě zesílil a poryvy přicházely ze všech stran, když jsme viděli hrozivě se naklánějící speciály před sebou, tak nám nebylo do zpěvu. Ale my jsme to se strojovou přesností vyjížděli, to kormidlo má pekelnou sílu. Lenka Filipová visící na vantech nám změny větru hlásila o zlomek vteřiny dřív, než se nám poryv opřel do plachet a mohl jsem srovnat loď, abychom to chytali přesně. (Pro ty, co neví – nedošlo tam k žádnému lynčování, používáme magnetofonou pásku z kazety s Lenkou.) to už jsme začali dojíždět i Astona a zbytek startovního pole za námi jsme už ani neviděli. S klukama z Astona jsme se bavili v hospodě na vyhlášení a vůbec nechápali, jak jsme to dávali. Asi jsme měli velkou kliku. Aston bohužel náš souboj vzdal, protože zvolili průjezd pod mostem kvůli větru pod krajním obloukem mimo plavební dráhu a tam horolezci trénovali slaňování a zamotali se jim do plachet. Museli to naprat do břehu a lana vymotat. Za mostem se vítr zklidnil a my jsme s velkou úlevou projeli cílem. Okamžitě jsme stáhli plachty a práskli jsme to do maríny Atlantida. Ostatní lodě dojely buď daleko po nás, nebo vůbec. Byly tam nějaký potrhaný plachty a blití, prostě  slabý kusy. Ale pro nás po příjezdu z Velikonočky to nebylo nic moc překvapivého. Byli jsme prostě dobrý. Když mě nikdo nepochválí, pochválím se sám. První místo byla odměna, kterou jsme trochu čekali 😊 Večer jsme zakončili buřtama na ohni v naší zátoce a Pravým Sémanským grogem bez vody. Byl to prostě báječnej závod. Trasu od hráze až k Atlantidě jsme dali za dvě hodiny a celou dobu jsem měl tepovku tak 200 a funěl jsem, jak když vyběhnu deset pater.

Tak za dva týdny dvanáctihodinovka!